22. 10. 2016 

Ráno (byla sobota) nás s východem slunce vzbudil zpěv muezzinů svolávajících z minaretů k ranní modlitbě. Zpěv mají posílený ampliony, takže byl dobře slyšet :-).
Asi bych měl zmínit něco víc o hotelu Hashimi. Byl jsem v něm ubytován již v roce 1997. To jsme tam s přáteli byli jen na jednu noc. Hotelové pokoje se prakticky nezměnily. Jednoduché vybavení pokojů bylo v kontrastu s tím, jak se změnily prostory společné. Všude na podlaze je dlažba a hlavně z leštěného kamene. Hotel byl čistý, paní na recepci byla velmi ochotná a hovořila perfektní americkou angličtinou. Pokud jde o placení, tak hotel sice inzeruje platby kartou, ale na recepci upozorňují, že berou jen hotovost. ALE...stačí se jen zmínit, že hotovost nemáte a hned je možná platba kartou :-). Naprosto nepřekonatelným je v hotelu výhled z pěkně vybavené střešní terasy.
Ještě k pokoji. Samozřejmostí byla jednoduchá koupelna s WC a sprchou a základními toaletními potřebami a ručníky. Taky jsme chvilku sledovali nějaký arabský TV kanál :-). Ale opravdu jen chvilku.

Pokud se podíváte na zpravodajství České televize (Události) ze dne 17. 1. 2017, tak tam v čase od 08:40 min. do 08:57 min. přechází reportér Jakub Szántó po vyhlídkové terase Rakouského hospicu a v samém závěru jeho vstupu je pěkně vidět v pravém horním rohu záběru vyhlídková terasa hotelu Hashimi a kopule Chrámu Božího hrobu.

Z hotelu jsme po vydatné snídani vyrazili opět ke Zdi nářků s plánem jít pak na Olivovou horu a projít si zpět Křížovou cestu (Via Dolorosa). Mladší dceři se udělalo ale nějak nevolno, tak se s ní manželka vrátila do hotelu a já se starší dcerou jsme pokračovali podle plánu v prohlídce města. Cestou na Olivovou horu jsme se zastavili v Chrámu všech národů a v Getsemanské zahradě. Vystoupali jsme strmou cestou podél starého židovského hřbitova až k vyhlídce, ze které byl nádherný výhled jak na hřbitov tak i na Staré město. Po dalším menším stoupání jsme došli až k Chrámu Pater Noster a vydali jsme se zpět a ještě jsme se zastavili v zahradě obklopující Dominus Flevit Church, kde měl Ježíš zaplakat nad budoucí zkázou Jeruzaléma.

Mezitím byla otevřena i další pamětihodnost Getsemanských zahrad - Chrám Marie Magdaleny, který nechal vystavět ruský car Alexandr III. na památku své matky. Ten jsme si také nenechali ujít. Cestu zpět do Starého města jsme si pak ještě zpestřili prohlídkou hrobky Panny Marie. Před hrobkou jsme měli drobný a nakonec i zábavný výstup s místními trhovci, kteří nám vysvětlovali, že dcera bez zahalené hlavy a ramen nemůže vstoupit do hrobky. Měli samozřejmě řešení - nabídli jí velký šátek. Dcera po chvíli dohadování s nimi sáhla do kabelky a vyndala šátek svůj a jím se zahalila. Arabští trhovci to přijali jako vtip. Zasmáli se tomu a hned se ptali, odkud že jsme. To ostatně byla nejčastější otázka, se kterou jsme se v Izraeli setkávali.
Do Starého města jsme vstoupili Lví branou a postupně jsme procházeli všechna zastavení Křížové cesty až k zastavení sedmému, které bylo jen asi deset kroků od našeho hotelu. Tam jsme vyzvedli manželku a druhou dceru a společně jsme pak Křížovou cestu dokončili až do Chrámu Božího Hrobu. Do hrobu samotného jsme se ale nedostali. Věřících toužících po tomtéž bylo tolik, že ani za tři hodiny bychom se ve frontě do hrobu nedostali. Přijali jsme to jako fakt a s chrámem jsme se rozloučili.

Po obědě v nedaleké restauraci jsme vyrazili z autobusového nádraží od Damašské brány autobusem č. 231 do Betléma. Autobusem jsme jeli proto, že autem z půjčovny jsme nemohli opustit Izrael. Betlém je totiž sice nedaleko, ale je na území Palestiny. Betlém měl výrazně odlišnou atmosféru. Byl hlučnější, lidí se po ulicích pohybovalo mnohem více a na někoho by mohla dolehnout i obava z toho, že okolo byli vlastně jen Palestinci. Jak jsme se od autobusové zastávky ještě asi kilometr a půl pěšky blížili k Chrámu Narození Páně potkávali jsme více turistů. I skupinku turistů českých. Frontu turistů do "jesliček" využívají místní palestinští chytráci, kteří za přispění nicnevidící ochranky a netečných dohlížejících mnichů za poplatek provádějí turisty do "jesliček" východem. Ano, využili jsme toho a frontu jsme tímto způsobem předběhly. Stálo nás to po smlouvání 35 NIS (šekelů).

Cesta autobusem zpět do Jeruzaléma se od té do Betléma lišila. Na hranici autobus zastavil a Palestinci museli vystoupit a byli postupně kontrolováni. Autobusem s Izraelci a turisty mezitím vojenská hlídka jen zběžně prošla.
V Jeruzalémě jsme ještě před uložením se ke spánku prošli Arménskou čtvrť a také jsme navštívili již v nočních hodinách hrobku Krále Davida, kterou muži a ženy mohou vidět ve vzájemně oddělených sektorech.
Po hektickém dni naplněném tolika informacemi a emocemi jsme se vrátili do hotelu a šli jsme spát.

P.S. Pro zajímavost doporučuji pro jeden z dalších pohledů na Jeruzalém zhlédnout ze seriálu The Simpsons díl s názvem Největší Homer všech dob - byl k dispozici třeba ZDE. Je tam také náznak tzv. Jeruzalemského syndromu, který se projevil u Homera. :-)