23. 10. 2016
Ráno v hotelové hale před recepcí jsme podruhé v Izraeli zaslechli v naší blízkosti češtinu. Společně s námi byla v hotelu i skupinka, která se jevila jako nějaká pánská jízda. Jak jsem s nimi mluvil, tak jsem zjistil, že jsou to fotbaloví fanoušci Sparty Praha. Před několika dny byli na zápase Sparty v Beerševě (Be'er Sheva) a pobyt v Izraeli si prodloužili o výlet k Mrtvému moři a do Jeruzaléma.
Protože jsme dne předešlého přišli o návštěvu Ježíšova hrobu, dohodli jsme se, že ještě před plánovaným programem se vypravíme hned po ránu do Chrámu Božího Hrobu. Z hotelu jsme se odhlásili, ale paní na recepci bez jakéhokoli problému vyhověla naší prosbě a zavazadla jsme si uložili na recepci. Při návštěvě Chrámu Božího hrobu jsme měli štěstí. Většina turistů a poutníků tou dobou byla ještě někde na cestě a tak jsme se do hrobu - tedy na místo XIV. zastavení Křížové cesty dostali bez problému. Stejně jako dne předešlého jsme prošli přes prostranství s kobkami, v nichž žijí Koptové a přes Etiopskou kapli, kde právě probíhala ranní mše.
Z Chrámu Božího Hrobu jsme vyrazili opět na náměstí u Zdi nářků, abychom po dřevěné lávce vešli na Chrámovou horu. Stejně jako na jiných zejména muslimských posvátných místech i zde bylo nutno, aby ženám nebyly vidět nohy a měly zakryté ruce alespoň velkým šátkem. Od mé poslední návštěvy Izraele došlo opravdu k té změně, že nemuslimové mají do mešity Al-Aksá a do Skalního dómu zakázaný vstup. Ale i tak návštěva Chrámové hory jako místa posvátného pro muslimy i židy stála za to. Trochu nás překvapilo, že po Chrámové hoře, ovládané nyní muslimy, kde kdysi stával židovský chrám vybudovaný králem Šalamounem, procházely i židovské výpravy. Samozřejmě za ozbrojeného doprovodu vojáky.
Na Chrámové hoře jsme minuli Zlatou bránu, kterou muslimové zazdili, aby zabránili vstupu Mesiáše do Jeruzaléma od Olivové hory (jak se má údajně stát) a vyšli jsme Branou kmenů na Via Dolorosa a cestou zpět jsme si všichni společně prošli prvních sedm zastavení Křížové cesty. Po Via Dolorosa právě rychle kráčela skupina zpívajících židovských mladíků. Muslimští mladíci v tam stojící dodávce na to zareagovali tak, že pustili z rádia velmi hlasitě arabskou hudbu. Nic, kromě toho, že nám to přišlo úsměvné, se ale nepřihodilo. Cestou jsme pak věnovali pozornost i tomu, jak v arabských obchůdcích místní obchodníci prodávají křesťanské kříže vedle výrobků propagujících svobodnou Palestinu a vedle hromádky židovských jarmulek. Jako vtipné na nás působila i vyobrazení odporu muslimů proti židům na některých nabízených tričkách.
Z hotelu jsme si vyzvedli zavazadla, odešli jsme na parkoviště a již autem jsme odjeli k památníku holokaustu Yad Vashem (Jad Vašem). Určitě stojí za to, i když historická data známe, toto místo navštívit. Člověk si pak dokáže vše, co v Izraeli vidí, vyhodnotit i z jiných úhlů pohledu. Myslím, že zejména pro mladší dceru bylo setkání s touto realitou poučné.
Před odjezdem z Jeruzaléma jsme si nenechali ujít nákupy na tržnici Mahane Yehuda, kam je ale poměrně složité se autem dostat pro neustálé dopravní zácpy. To, co jsme ale na tržnici viděli, to bylo úchvatné. Potraviny všeho druhu a původu, koření, sladkosti, nápoje, bary, bufety...dav lidí proudící tržnicí. Bez ohledu na ceny jsme si koupili libanonskou chalvu, arabské směsi koření a voňavý ovocný čaj. Pro osvěžení před další cestou jsme vyzkoušeli citronovo-zázvorovou limonádu, a když jsme se z toho davu vymotali, odjeli jsme z Jeruzaléma dále na východ.
Při jízdě po nové dálnici jsme sledovali na tabulích, jak klesáme a jak se postupně dostáváme pod úroveň hladiny moře. Mrtvé moře je svojí hladinou v 420 m pod hladinou moře nejníže na Zemi položeným místem. Ani tentokrát (stejně jako v roce 1997) jsme se nestihli zastavit v Kumranu. Ein Gedi jsme také se smutkem minuli. Vody v moři ubylo a kdysi příjemná veřejná pláž "se ztratila". Až doma jsme zjistili, že příčinou změn je příroda...vlastně asi také dost chování lidí. Na rozšiřujícím se břehu vznikají tz. závrty (sinkholes). Více informací o tomto geologickém jevu najdete na stránkách izraelské Geologické služby, v článku The Jerusalem Post nebo i v češtině na iDnes.cz. Času se nám pro zdržení v Jeruzalémě také nedostávalo. Museli jsme dojet až k jižní části Mrtvého moře, kde jsme měli v Neve Zohar rezervováno ubytování v apartmánu Zimmer Dora. Projeli jsme okolo Masady, okolo hotelových komplexů v Ein Bokek a pak už před námi bylo jen letovisko Zohar Spa a osada Neve Zohar. Tam jsme poprvé a intenzivněji využili znalostí ruského jazyka. Sousedé z našeho apartmánu nás předem upozornili, že ten pán, co nás bude ubytovávat, neumí anglicky. Ano, mluvil vlastně jen rusky. Apartmán byl velmi příjemný. Vybavená kuchyně s dvojlůžkem, ložnice s dvojlůžkem, pěkně vybavená koupelna a před apartmánem stíněné posezení. Po tom teplém dni tam bylo příjemné spočinutí. Povečeřeli jsme a ještě toho dne (už byla tma) jsme chtěli svlažit alespoň nohy ve vodě Mrtvého moře. Na pláži v nedalekém resortu Zohar Spa bylo dost koupajících se lidí a tak jsme litovali, že jsme si s sebou nevzali plavky. Ale o nějakém svlažení se pro teplotu vody nemohlo být ani řeč. Letovisko i samotná osada Neve Zohar byly obehnány plotem a při vjezdu jsme museli vždy zpomalit. To aby nás vojenská hlídka mohla alespoň letmo zkontrolovat. V osadě Neve Zohar není žádný obchod. V Zohar Spa jsou hlavně obchody s kosmetikou ze soli z Mrtvého moře. Bylo nám proto doporučeno se vydat na případný nákup do nedalekého města Arad ve vnitrozemí. Nakonec jsme konstatovali, že vlastně až tak moc toho nepotřebujeme a do Aradu jsme už nejeli.
No, bylo toho pro dnešek snad už dost.