24. 10. 2016
Mrtvé moře bylo sice lákavé, ale chtěli jsme využít "chladnějších" dopoledních hodin. Se zastávkou na snídani v Ein Bokek jsme vyrazili nejprve na Masadu. Tato hora, vlastně ta pevnost kdysi dávno stojící na její náhorní plošině, sehrála významnou roli v historii židovského národa. Díky tomu patří mezi jejich nejposvátnější místa. Určitě je dobré, seznámit se s historií této hory a prohlédnout si zbytky staveb a paláců na ní. Příběh o obraně židovské komunity na Masadě před obléhajícím římským vojskem a o tom, jak to celé obléhání skončilo, je jistě zajímavý. Také byl nejednou filmově zpracován. Asi nejznámější je seriál Masada s Peterem O´Toolem z roku 1981.
Přes dopolední čas jsme se nevydali nahoru pěšky. "Hadí stezka" vede ve východní stěně a tak by to bylo celkem namáhavé, protože již dopoledne teplota atakovala třicítku. A proč se navíc také namáhat, když na Masadu vede lanovka. Součástí ceny lanovky je i filmová projekce, která nabízí přehled dějin hory a pevnosti. Lanovkou jsme nakonec jeli rádi i dolů :-) .
Po dopoledni stráveném na přímém slunci jsme se těšili na osvěžení, které je u dolní stanice lanovky nabízeno. Dole, ale i nahoře na Masadě, si může kdokoli doplnit zdarma zásoby pitné vody, které se po chvíli začne každému nedostávat. Určitě nám přišly vhod i pokrývky hlavy.
Z Masady jsme se vrátili do apartmánu a po obědě jsme si dopřáli dlouhé odpoledne u Mrtvého moře. V ceně ubytování jsme měli i plastové židličky na pláži :-). Připlatili jsme si ale rádi i za slunečník.
Popisovat, jaké to je koupat se v nasyceném solném roztoku, je složité. Představte si, že chcete udělat po prvním naivním ponoření se do vody nějaká tempa a ona vás voda sama hned převrátí na záda. Ti lidé tam dál od břehu nestojí na mělčině. Oni zkrátka od prsou nahoru z té vody vyčnívají, i když na dno nedosáhnou. Nejpohodlnější je ležet na zádech. V takové vodě vás nikdo neobtěžuje cákáním, házením míčem a podobnými u moří běžnými zábavami. Když vodu ochutnáte, tak její chuť nemá nic společného s kuchyňskou solí. Ta voda je neskutečně hořká. A což teprve, když si nedáte pozor a voda vám cákne do oka. Zejména malé děti těžko pochopí, že se to zkrátka musí vypláchnout a to pálení vydrží ještě hodně dlouho. Na břehu máte pocit, jakoby to, z čeho jste vystoupili, byl nějaký jemný mazlavý olej. Po chvíli se na pokožce začnou vytvářet drobné krystalky soli. Nejlepší je se hned opláchnout pod sprchou. Pokud tedy neberete koupel jako součást léčby kožních nemocí. Plavky a ručníky, pokud je nevyperete, zůstanou díky soli více než vlhké. U vody, ve vodě a procházkou podél vody a po solí pokrytém pobřeží Mrtvého moře jsme si užívali pohody a klidu až do večera a do tmy. Na pláž přijel pak za tmy starší asi manželský pár. Postavili si tam stan, nejspíš tam chtěli nocovat. Ale jen co se ponořili do ztemnělé slané vody, objevilo se opodál modře blikající auto a jeho osádka je upozornila, že na této obecní veřejné pláži není stanování povoleno. Podél břehů Mrtvého moře je několik míst, kde je ale volné stanování možné. Na takových místech se s večerem sjíždějí jak ti, kteří tam chtějí přespat tak i ti, kteří si přivezou grily a v užších či širších kruzích, za většího či menšího hluku tam grilují a veselí se.
Ono tohle spaní pod širým nebem je v Izraeli zajímavé. Ještě se k tomu ale vrátím ve vzpomínání na předposlední noc v Izraeli, která byla u Mrtvého moře ještě před námi.