27. 10. 2016
Poslední celý den naší cesty jsme se probudili do příjemného rána. Už bylo na čase připravit zavazadla do letadla. Vyloučili jsme to, co nebudeme postrádat tak, abychom těch pár drobností, které jsme koupili, vodu a trochu soli z Mrtvého moře bez problémů dostali na palubu. Tu vodu jsme rozdělili po cca 1 dcl do malých plastových lahví a ty jsme zmáčkli tak, aby zabíraly co nejméně místa.
Posnídali jsme, rozloučili se s kempem a vrátili se zpět na silnici. Sjeli jsme do centra kráteru Makhtesh Ramon. V kráteru se téměř nechtělo věřit, že tou vysokou stěnou naproti se dá vyjet autem až nahoru. Silnice se vinula z kráteru v serpentinách až do městečka Mitzpe Ramon. Tam je překrásná dech beroucí vyhlídka zpět do toho, co zbylo po dávném moři.
Jen nedaleko od městečka jsme navštívili Alpaca farm (hebrejsky). Je to příjemné místo, kde se nejen izraelské městské děti mohou seznámit s ekologickým chovem lam alpaka. V ohradách tam byli také velbloudi, lamy a další chovná zvířata.
Při další jízdě jsme minuli místo, které musíme navštívit zase příště (ono se fakt nedá stihnout všechno). Tím místem jsou jen kousek od silnice ležící pozůstatky obchodního centra Nabatejců - pevnost Avdat. Tam a v bezprostředním okolí se točila většina záběrů mého nejoblíbenějšího filmového zpracování rockového muzikálu Jesus Christ Superstar. Cestou dál k Beerševě (Beer Šeba) už postupně ustoupila poušť a podél silnice se objevovaly beduínské vesnice. Beerševa patří k největším městům Izraele. Již z dálky byly vidět nad ní se tyčící budovy moderního města. Tam jsme se ale nevypravili. Na kraji města jsme se zastavili na tržnici. V době, kdy jsme přijeli, již pomalu trhovci své zboží balili. Přesto jsme si trh prošli. Ke koupi byly hlavně oděvy a obuv všeho druhu, hrnce, domácí potřeby, bonbony... (přirovnal bych to tak asi k vietnamským tržnicím).
Za Beerševou jsme najeli na dálnici a směřovali do Tel Avivu. Doprava houstla, kolem silnice byla již úrodná obhospodařovávaná pole. Houstnutí dopravy přešlo v kolony (na tom, co se nazývá dálnicí, dopravu zpomalovaly semafory). Obloha se zatáhla. Teplota se ale držela na nějakých 35°C. Z kolon jsme se dostali až v Tel Avivu. Zaparkovali jsme na parkovišti nedaleko Jaffy a u pláže a... začalo pršet. Poprvé jsme se setkali v Izraeli s deštěm. To pro nás byla čára přes rozpočet. Neměli jsme v dešti moc náladu na poznávání moderní části města. Na krásné dlouhé pláži se zvedaly větší vlny. Déšť střídavě ustával a zase začínal. Proto jsme nejvíce času trávili procházením krásného starého města Jaffa, kde jsme se měli kam schovat před tou zrádnou vodou. S přibývajícím večerem Jaffa ožívala čím dál víc. Byla sice již zavřená tržnice, ale ještě jsme stihli vidět otevřená židovská vetešnictví, v klubech se rozjížděla noční zábava. Do uliček starého města zářily výlohy moderních luxusních obchodů kontrastujících se stářím domů, v nichž se obchody ukrývaly. I tady jsme se setkali s bezproblémovým soužitím jednotlivých národů Izraele. Některé podniky si výslovně zakládaly na tom, že muslimové, židé a křesťané by měli táhnout za jeden provaz.
Unaveni procházením Jaffy jsme si sedli na telavivské pláži na lavičku a odpočívali. Tam jsme vlastně potřetí za ten týden zaslechli češtinu. Kolem jdoucí skupinka turistů se rozhodovala "do které hospody" půjdou.